1.Prosba

10. března 2017 v 0:01 | SORA 77 |  To nejlepší v mém životě
(Jacob)
Na večerní sezení u Sama jsem dorazil jako poslední, zároveň se Sethem, který běžel z hlídky.
Zdálo se, že mě všichni rádi vidí…
"Vítej zpátky, Jaku," plácl mě Sam po rameni. Potěšilo mě to. Usadil mě vedle sebe a začal: "Tak děcka. Pamatuje si někdo z vás moji sestru? Joannu?"
"Tu, co si vzala Charlieho?" ozval se překvapeně Embry. Sam jen kývl. Krátce střelil očima ke mně.
"Jo. Mají spolu dceru, Izzie. Hráli jste si, jako malí, Jaku, vzpomínáš?"
"Jo," hlesl jsem.
Jak bych si nevzpomněl, přesně tohle mě dneska v noci probudilo. Zdálo se mi, že si hrajeme na pláži, ale dík neodbytnýmu pocitu, že to je nějaká zasutá vzpomínka, jsem se nakonec ráno zeptal táty a ten mi všechno objasnil. Ale už mi nevysvětlil, proč se mi to zdálo právě teď…
Probral jsem se ze vzpomínek, Sam zatím pokračoval ve vysvětlování: "Jde o to, že Joanna před týdnem umřela. Charlie říkal, že ji přepadli a Izzie ji prý našla. Byl to pro ni šok a hrozný trauma. Charlie ji teď přivezl, bude žít u něj. Brzy ji přiveze sem, chci ji vidět… a pohřbíme Joannu. Myslím, že by chtěla být u rodičů."
"Páni," řekl Seth tiše. "To je děsný, chudák holka. Upřímnou soustrast, Same."
"Díky," řekl náš alfa smutně. "Rád Izzie uvidím, i když bych dal přednost jiným okolnostem. Ale chtěl jsem vás o něco požádat. Teď, jak se chystá ta svatba," podíval se znova na mě a rychle odvrátil pohled, když jsem mu pohled opětoval, "to tady bude samá cizí pijavice. Culleni naštěstí spolupracujou, oznámili, kdo všechno přijede. Ale i tak chci Izz hlídat. Jako sestra nevěsty se asi nebude moct držet stranou, i když jí právě teď veselá svatba nepřidá na dobrý náladě a kolem ní bude strašná spousta pijavic. Je zranitelná, snadno by někomu z nich sedla na lep… Musíme mít někoho tam."
"Myslíš na svatbě," usoudila Leah. "Pochybuju, že dobrovolně pozvou svý odvěký nepřátele."
"Už se stalo," oznámil Sam. "Řekl mi to Billy. On a Jake jsou pozvaný. Předpokládám, že to Bella dělá kvůli Charliemu, jemu by těžko vysvětlila, proč tam nejsou.
Jsi ochotný tam jít, Jaku?" zeptal se mě.
"Jít Belle na svatbu," opakoval jsem. Sam kývl a nejistě s mě prohlížel.
"Ohlídat tvou neteř," pokračoval jsem. "Jinak bych tam nešel."
"Díky, Jaku," oddechl si Sam. "Hele, kdyby nechtěl Billy jít, vem si s sebou někoho ze smečky. Ať je vás radši víc, kdyby něco… Ztratil jsem sestru, nechci, aby mi pijavice sebraly neteř. I kdyby to sama chtěla… Dostali Bellu, to už stačí."
S tímhle závěrem jsem souhlasil.

Za chvíli se všichni rozešli domů nebo na hlídky a já zůstal se Samem u stolu sám. Nejdřív jsem se chtěl zvednout, že půjdu taky, ale zabrzdil mě.
"Díky, Jaku," řekl tiše. "Chápu, že to pro tebe není snadný, cením si tvý pomoci. Nemusel bys to dělat."
"Rád pomůžu kamarádce z dětství," usmál jsem se. "Měl jsem ji rád, nechci, aby se jí něco stalo."
"Díky, vážně," zasmál se Sam.
"Mimochodem," napadlo mě, "nebojíš se, co bude pak?"
"Co bude pak?" nechápal Sam. "Jak to myslíš?"
"No, Izzie bude tady, u Charlieho. Bude chodit za tebou a Emily… a kolem ní bude spousta vlků. Z toho strach nemáš?"
"Myslíš, že se do ní někdo otiskne?" Teď se můj velitel dovtípil a odmlčel se. Myslím," řekl po chvíli, "že ta možnost tu prostě je, i kdyby ji sem Charlie nepouštěl, vždycky se to může nějak… Radši bych, aby ji tahle tvář světa zůstala utajená, není to lehkej život… Na druhou stranu, Otisk by ji udělal šťastnou. Když se to stane, už nic nenadělám."
Chápavě jsem přikývl a konečně se zvedl.
Než jsem odešel, ještě jsem uslyšel: "Asi bych byl radši, kdyby… se to stalo tobě. Oba byste byli šťastný. A měl bych jistotu, že ona bude v dobrejch rukách."
Ohromeně jsem se na Sama podíval, jen mi mávl na rozloučenou a zmizel v domku.

Šel jsem domů a nechal myšlenky bloumat. Nechtěl jsem se vracet k Belle a její svatbě, ale… Asi je to tím, že teď se tím vlastně musím zabývat, i když to nebude kvůli Belle, už ne. Kdyby nebylo Izzina návratu, vymazal bych Bellu ze svého života a časem snad i z paměti. Teď to asi nebude snadný.
Uvědomil jsem si, jak se Sam bojí, že si jeho neteř oblíbí nějakou pijavici a napadlo mě, že i mně se to příčí. Když mě totiž probudil ten sen - vzpomínka, uvědomoval jsem si i pocity, které jsem tehdy měl. Na Izzie mi moc záleželo. Byli jsme děti, ale já ji měl fakt rád…
I kdyby to bylo jen přátelství, nejspíš budu mít Izz rád dál, nebudu chtít, aby se jí něco stalo. Minulost se nesmí opakovat, já to podruhý nezvládnu…

Vzpomněl jsem si na druhý den, po tom, co mě kluci našli na hranici. Táta se zrovna vrátil od doktora, kam ho vezl Sam… Hádám, že Bella chtěla využít toho, že není doma, ale nestihla to… Kluci ji na hranici zdržovali. Paul se proměnil a sdělil jí rozhodnutí smečky - že už k nám nesmí.
Přirozeně to odmítla akceptovat a jela dál. Byla fakt klika, že se táta se Samem vrátili tak rychle. I když jsem s rozhodnutím smečky souhlasil, nevěděl jsem, jak to Belle říct. Připadá mi divný, že po tom všem, co se mi kvůli ní stalo, ji nechci zraňovat. I když už k ní žádnou lásku necítím, spíš je to soucit. S ní, s Charliem, teď i s její nedávno osiřelou sestrou…
Ležel jsem v posteli, probudily mě rozčilené hlasy… Ani jsem se nehnul a špicoval uši.
'Nezlob se, Bello, ale už ne. Nepustím tě k němu, prožil si toho dost a ty tvoje návštěvy mu nepomáhají. A co se týče toho druhého zákazu… to je věc smečky a být tebou, respektuju to,' slyšel jsem tátův hlas.
'Jacob by s tím nikdy nesouhlasil,' ozvala se Bella naštvaně. 'Nemůžete mi bránit vstoupit do rezervace, vždyť nejsem…'
'Ale budeš,' řekl Sam prudce. 'Chceš být studená, bezcitná pijavice? Je to tvá věc. Ale tím, že sem budeš do tý doby jezdit, nikomu neprospěješ. Uvědom si, že Jakeovi jsi ublížila! Měla bys mít aspoň nějaký ohledy a nezraňovat ho dál! Nebo ti dělá takovou radost, když trpí?'
'Jistěže ne! Ale má mě rád, já mám ráda jeho, chtěla jsem mu to usnadnit! I když si beru Edwarda, to, co cítím k němu, se nezmění! Jake není pomstychtivý, proč by souhlasil s tím zákazem?'
Evidentně to nechápala a nechtěla věřit, že se něco změnilo. Nechtěl jsem, aby věděla, že jsem slyšel to její včerejší přiznání, tak jsem požádal Sama, aby jí to neříkal, když ji uvidí. Přes to všechno jsem nechtěl, aby si něco vyčítala.
'Billy, prosím, jen ho chci vidět,' zkusila to zase na tátu. Úplně jsem viděl, jak zuří, když říkal: 'Ne, Bello. Máš dojem, že toho bylo málo? Vždycky jsem tě měl rád, ale málem jsem přišel o syna! Kvůli tobě! Kvůli tvým rozhodnutím! Ty si ni
život, jak chceš, když ti na něm tak málo záleží! Ale nemáš právo ho ničit jiným, dost na tom, co provedeš jako pijavice!
Mám toho dost. Odejdi a nevracej se, Bello, už tu nejsi vítána! Když tě přiveze Charlie s sebou, přijmu tě, ale jen kvůli němu. A k Jacobovi se nepřibližuj, už jsi mu ublížila dost. Same, můžeš dohlídnout, aby odjela?' požádal mého alfu. Ani se s Bellou nerozloučil a už jsem slyšel klapnout dveře jeho pokoje. Prudký vzlyk mi prozradil, že Bella odešla s pláčem.
Chápu ho. Nejspíš jí to nikdy neodpustí. Že jsem toho byl schopný já, nic neřeší. Doufám, že se tím nepřeruší jeho přátelství s Charliem, mám ho rád, možná budu mít rád Izzie… Ne, já se Charliemu vyhýbat nebudu.

Zpráva o pozvání na svatbu mě překvapila. Sam má určitě pravdu v tom, proč to Bella udělala, aby nemusela otci vysvětlovat, proč tam nejsme.
Vzhledem k tomu, jak je taťka na Bellu naštvanej, nepůjde určitě. Takže já musím vymyslet, koho vezmu s sebou. Kdybych měl přítelkyni, nevypadalo by to divně. Věčně otrávená Leah není zrovna ideální volba, takže zbývají kluci. Ale nerad bych, aby se některý otiskl do Izzie, nebo nedejbože do upírky. No, to první by nebyla až taková katastrofa.
Seth, rozhodl jsem se. Zeptám se Setha, jestli půjde se mnou. Rovnou jsem za ním zašel. Seděl venku s matkou a s mým tátou.
"Byl jsi venku dlouho, na to, žes teprve včera vstal," poznamenal táta a snažil se skrývat starostlivý tón. Ale v očích ho neschoval.
Bojí se o mě. Ještě pořád. I když už jsem v pořádku, má strach, že o mě přijde, zůstal by sám… Já mám smečku, ale on má jen mě…
"Cítím se dobře, tati," ujistil jsem ho. "A byl jsem jen u Sama."
"Říkal nám o svý sestře," vysvětlil Seth. "A neteři."
"Říkal mi to," povzdechl si táta a podíval se na mě. "Volal, než jsem odešel. Je to zvláštní, že se ti o Izzie zdálo zrovna dneska."
"Tak tobě se o ní zdálo?" ozval se Seth překvapeně. "Hádám, že to Sam neví, co?"
"Není to tak důležitý," pokrčil jsem rameny a snažil se potlačit pocit přistižení. Jako by to bylo něco, co se nemělo stát… Copak můžu za to, co se mi zdá?
"A co se ti…" snažil se ze mě malý vlkodlak vytáhnout podrobnosti.
"Pozděj," utnul jsem to hned, "teď se chci na něco zeptat. Tati," otočil jsem se k němu, "ty se mnou asi…"
"Nepůjdu, to jsi uhodl," kývl hlavou. "Dobře víš, proč, Jacobe."
"Jo," vzdychl jsem a hned řekl: "Tati, kdy proto nebyl důvod, nešel bych taky. Tahle část mýho života skončila, ale tohle je práce. Nejdu se bavit."
"Můžu vědět, o čem je řeč?" zajímalo Sue. "Nebo se nemám ptát?"
"Mluvíme o Bellině svatbě," vysvětlil jsem. Když se na čele Sethovy mámy objevila nesouhlasná vráska, došlo mi, že Bellino rozhodnutí a jeho následky zvedly mandle víc lidem.
Sue se nedivím, přitom, jaký má vztah k Charliemu. Ani bych se nedivil, kdyby časem skončili spolu… Každej má právo se znova zamilovat.
"Chceš říct, že tam půjdeš?" zeptala se mě. Nevědět, co si o tom myslí, nepoznal bych, jak Sue skrývá mezi řádky té otázky pochyby a nesouhlas.
"Musím," pokrčil jsem rameny. "Jen táta a já jsme pozvaný, bylo by divný, kdyby se tam objevili jiný vlci. Sam chce pohlídat Izzie," dodal jsem, když nechápavě svraštila obočí.
"Ahá," udělala Sue, ale bylo mi jasné, že se jí neulevilo. "Takže jdeš pohlídat Samovu neteř. A to tam chceš jít sám?"
"Asi řeknu klukům," řekl jsem nejistě. "Třeba Jared, nebo Quil… U těch se nemusím bát, že by se otiskli do nějaký upírky."
"Oba sloužej," oznámil mi Seth. "V den svatby maj službu a přitom, kolik tu bude pijavic, jim Sam nedovolí se ulejt. Já bych s tebou šel."
Pousmál jsem se, ale bylo mi jasné, že když to rovnou přijmu, naštvu Sue.
"Nenápadnější by bylo, kdybys přišel s děvčetem," mínila.
"Žádnou vhodnou neznám," namítl jsem. "Leah by stejně nešla," dodal jsem, když se Sue nadechla k námitce. Asi to uznala, protože chvilku mlčela.
"Rachel nechci tahat mezi pijavice," uvažoval jsem dál. "Teď, když je těhotná. Belliny kamarádky tam budou tak jako tak a já budu stejně dávat pozor, aby se tam něco nestalo. S cizíma holkama, který by mě nenechaly se soustředit, by to byl problém. Lepší, když půjde vlk."
"Jo, máš pravdu," zvažovala to Sue. "Jestli chceš s sebou Setha, tak na něj prosím tě, dohlídni, jo?" požádala mě nakonec.
"Dobře," kývl jsem překvapeně. "Děkuju." Nepočítal jsem s tím, že ho pustí.
"Tak jo," začal se radovat Seth. "Já tě vyzvednu, až bude čas, jen mi dej vědět, v kolik mám vyrazit. Kdy ta paráda začne?"
"Nevím, ještě jsem neviděl pozvánku," poznamenal jsem a po očku koukal na tátu.
"14. srpna, obřad začíná v jedenáct," odpověděl neochotně. Pořád nesouhlasil, to je mi jasné.

"Prosím tě, ne, že se otiskneš do pijavice," požádal mě, když jsme konečně dorazili domů.
"V tom případě řekni smečce, aby mě zakousli. Pijavice nesnáším," řekl jsem vážně.
"Tuhle bys miloval," namítl táta.
"Stejně by to nešlo. Ani by mi nemohla dát děti… Já nechci strávit zbytek života se studeným upírem, tati," přesvědčoval jsem ho. "Myslím to vážně, takhle nechci žít. Chci normální lidskou holku, kterou budu moct ochraňovat, se kterou budeme mít kopu dětí… Nechci litovat, že jsem zahodil život kvůli chodící mrtvole."
"To jsem rád," poprvé za večer se táta usmál. "Těším se na ni už teď. Chci, abys byl šťastný, synku."
"Já vím, tati," kývl jsem a pak už jsme dojeli domů v tichu, každý ponořený do svých myšlenek.
Po večeři mi táta ještě dal pozvánku a šel spát.
Já jsem oproti tomu uvažoval, jestli mám Belle zavolat hned, nebo až ráno.
Pak jsem se rozhodl udělat to hned. Ať to mám z krku. Koukl jsem na hodiny, sice už je tma, ale pozdě není. Spát ještě nebude. Myšlenku, že Edward s ní stejně tráví noci, jsem radši nechal na pokoji. Ta představa mi dělala husí kůži. I když už jsem nežárlil.
Ne, teď cítím jiné věci. Soucit, lítost, jako když někdo, koho jste vzdáleně znali, umře. Tohle všechno cítíte, když přestanete milovat. Zajímavý.
Vytočil jsem číslo Swanových a čekal. Dlouho. Už jsem chtěl zavěsit, když se Bella ohlásila.
"Ahoj, Bells," vymáčkl jsem ze sebe.
<< >>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama