1.Prosba

10. března 2017 v 0:01 | SORA 77 |  To nejlepší v mém životě
(Jacob)
Na večerní sezení u Sama jsem dorazil jako poslední, zároveň se Sethem, který běžel z hlídky.
Zdálo se, že mě všichni rádi vidí…
"Vítej zpátky, Jaku," plácl mě Sam po rameni. Potěšilo mě to. Usadil mě vedle sebe a začal: "Tak děcka. Pamatuje si někdo z vás moji sestru? Joannu?"
"Tu, co si vzala Charlieho?" ozval se překvapeně Embry. Sam jen kývl. Krátce střelil očima ke mně.
"Jo. Mají spolu dceru, Izzie. Hráli jste si, jako malí, Jaku, vzpomínáš?"
"Jo," hlesl jsem.
Jak bych si nevzpomněl, přesně tohle mě dneska v noci probudilo. Zdálo se mi, že si hrajeme na pláži, ale dík neodbytnýmu pocitu, že to je nějaká zasutá vzpomínka, jsem se nakonec ráno zeptal táty a ten mi všechno objasnil. Ale už mi nevysvětlil, proč se mi to zdálo právě teď…
Probral jsem se ze vzpomínek, Sam zatím pokračoval ve vysvětlování: "Jde o to, že Joanna před týdnem umřela. Charlie říkal, že ji přepadli a Izzie ji prý našla. Byl to pro ni šok a hrozný trauma. Charlie ji teď přivezl, bude žít u něj. Brzy ji přiveze sem, chci ji vidět… a pohřbíme Joannu. Myslím, že by chtěla být u rodičů."
"Páni," řekl Seth tiše. "To je děsný, chudák holka. Upřímnou soustrast, Same."
"Díky," řekl náš alfa smutně. "Rád Izzie uvidím, i když bych dal přednost jiným okolnostem. Ale chtěl jsem vás o něco požádat. Teď, jak se chystá ta svatba," podíval se znova na mě a rychle odvrátil pohled, když jsem mu pohled opětoval, "to tady bude samá cizí pijavice. Culleni naštěstí spolupracujou, oznámili, kdo všechno přijede. Ale i tak chci Izz hlídat. Jako sestra nevěsty se asi nebude moct držet stranou, i když jí právě teď veselá svatba nepřidá na dobrý náladě a kolem ní bude strašná spousta pijavic. Je zranitelná, snadno by někomu z nich sedla na lep… Musíme mít někoho tam."
"Myslíš na svatbě," usoudila Leah. "Pochybuju, že dobrovolně pozvou svý odvěký nepřátele."
"Už se stalo," oznámil Sam. "Řekl mi to Billy. On a Jake jsou pozvaný. Předpokládám, že to Bella dělá kvůli Charliemu, jemu by těžko vysvětlila, proč tam nejsou.
Jsi ochotný tam jít, Jaku?" zeptal se mě.
"Jít Belle na svatbu," opakoval jsem. Sam kývl a nejistě s mě prohlížel.
"Ohlídat tvou neteř," pokračoval jsem. "Jinak bych tam nešel."
"Díky, Jaku," oddechl si Sam. "Hele, kdyby nechtěl Billy jít, vem si s sebou někoho ze smečky. Ať je vás radši víc, kdyby něco… Ztratil jsem sestru, nechci, aby mi pijavice sebraly neteř. I kdyby to sama chtěla… Dostali Bellu, to už stačí."
S tímhle závěrem jsem souhlasil.

Za chvíli se všichni rozešli domů nebo na hlídky a já zůstal se Samem u stolu sám. Nejdřív jsem se chtěl zvednout, že půjdu taky, ale zabrzdil mě.
"Díky, Jaku," řekl tiše. "Chápu, že to pro tebe není snadný, cením si tvý pomoci. Nemusel bys to dělat."
"Rád pomůžu kamarádce z dětství," usmál jsem se. "Měl jsem ji rád, nechci, aby se jí něco stalo."
"Díky, vážně," zasmál se Sam.
"Mimochodem," napadlo mě, "nebojíš se, co bude pak?"
"Co bude pak?" nechápal Sam. "Jak to myslíš?"
"No, Izzie bude tady, u Charlieho. Bude chodit za tebou a Emily… a kolem ní bude spousta vlků. Z toho strach nemáš?"
"Myslíš, že se do ní někdo otiskne?" Teď se můj velitel dovtípil a odmlčel se. Myslím," řekl po chvíli, "že ta možnost tu prostě je, i kdyby ji sem Charlie nepouštěl, vždycky se to může nějak… Radši bych, aby ji tahle tvář světa zůstala utajená, není to lehkej život… Na druhou stranu, Otisk by ji udělal šťastnou. Když se to stane, už nic nenadělám."
Chápavě jsem přikývl a konečně se zvedl.
Než jsem odešel, ještě jsem uslyšel: "Asi bych byl radši, kdyby… se to stalo tobě. Oba byste byli šťastný. A měl bych jistotu, že ona bude v dobrejch rukách."
Ohromeně jsem se na Sama podíval, jen mi mávl na rozloučenou a zmizel v domku.

Šel jsem domů a nechal myšlenky bloumat. Nechtěl jsem se vracet k Belle a její svatbě, ale… Asi je to tím, že teď se tím vlastně musím zabývat, i když to nebude kvůli Belle, už ne. Kdyby nebylo Izzina návratu, vymazal bych Bellu ze svého života a časem snad i z paměti. Teď to asi nebude snadný.
Uvědomil jsem si, jak se Sam bojí, že si jeho neteř oblíbí nějakou pijavici a napadlo mě, že i mně se to příčí. Když mě totiž probudil ten sen - vzpomínka, uvědomoval jsem si i pocity, které jsem tehdy měl. Na Izzie mi moc záleželo. Byli jsme děti, ale já ji měl fakt rád…
I kdyby to bylo jen přátelství, nejspíš budu mít Izz rád dál, nebudu chtít, aby se jí něco stalo. Minulost se nesmí opakovat, já to podruhý nezvládnu…

Vzpomněl jsem si na druhý den, po tom, co mě kluci našli na hranici. Táta se zrovna vrátil od doktora, kam ho vezl Sam… Hádám, že Bella chtěla využít toho, že není doma, ale nestihla to… Kluci ji na hranici zdržovali. Paul se proměnil a sdělil jí rozhodnutí smečky - že už k nám nesmí.
Přirozeně to odmítla akceptovat a jela dál. Byla fakt klika, že se táta se Samem vrátili tak rychle. I když jsem s rozhodnutím smečky souhlasil, nevěděl jsem, jak to Belle říct. Připadá mi divný, že po tom všem, co se mi kvůli ní stalo, ji nechci zraňovat. I když už k ní žádnou lásku necítím, spíš je to soucit. S ní, s Charliem, teď i s její nedávno osiřelou sestrou…
Ležel jsem v posteli, probudily mě rozčilené hlasy… Ani jsem se nehnul a špicoval uši.
'Nezlob se, Bello, ale už ne. Nepustím tě k němu, prožil si toho dost a ty tvoje návštěvy mu nepomáhají. A co se týče toho druhého zákazu… to je věc smečky a být tebou, respektuju to,' slyšel jsem tátův hlas.
'Jacob by s tím nikdy nesouhlasil,' ozvala se Bella naštvaně. 'Nemůžete mi bránit vstoupit do rezervace, vždyť nejsem…'
'Ale budeš,' řekl Sam prudce. 'Chceš být studená, bezcitná pijavice? Je to tvá věc. Ale tím, že sem budeš do tý doby jezdit, nikomu neprospěješ. Uvědom si, že Jakeovi jsi ublížila! Měla bys mít aspoň nějaký ohledy a nezraňovat ho dál! Nebo ti dělá takovou radost, když trpí?'
'Jistěže ne! Ale má mě rád, já mám ráda jeho, chtěla jsem mu to usnadnit! I když si beru Edwarda, to, co cítím k němu, se nezmění! Jake není pomstychtivý, proč by souhlasil s tím zákazem?'
Evidentně to nechápala a nechtěla věřit, že se něco změnilo. Nechtěl jsem, aby věděla, že jsem slyšel to její včerejší přiznání, tak jsem požádal Sama, aby jí to neříkal, když ji uvidí. Přes to všechno jsem nechtěl, aby si něco vyčítala.
'Billy, prosím, jen ho chci vidět,' zkusila to zase na tátu. Úplně jsem viděl, jak zuří, když říkal: 'Ne, Bello. Máš dojem, že toho bylo málo? Vždycky jsem tě měl rád, ale málem jsem přišel o syna! Kvůli tobě! Kvůli tvým rozhodnutím! Ty si ni
život, jak chceš, když ti na něm tak málo záleží! Ale nemáš právo ho ničit jiným, dost na tom, co provedeš jako pijavice!
Mám toho dost. Odejdi a nevracej se, Bello, už tu nejsi vítána! Když tě přiveze Charlie s sebou, přijmu tě, ale jen kvůli němu. A k Jacobovi se nepřibližuj, už jsi mu ublížila dost. Same, můžeš dohlídnout, aby odjela?' požádal mého alfu. Ani se s Bellou nerozloučil a už jsem slyšel klapnout dveře jeho pokoje. Prudký vzlyk mi prozradil, že Bella odešla s pláčem.
Chápu ho. Nejspíš jí to nikdy neodpustí. Že jsem toho byl schopný já, nic neřeší. Doufám, že se tím nepřeruší jeho přátelství s Charliem, mám ho rád, možná budu mít rád Izzie… Ne, já se Charliemu vyhýbat nebudu.

Zpráva o pozvání na svatbu mě překvapila. Sam má určitě pravdu v tom, proč to Bella udělala, aby nemusela otci vysvětlovat, proč tam nejsme.
Vzhledem k tomu, jak je taťka na Bellu naštvanej, nepůjde určitě. Takže já musím vymyslet, koho vezmu s sebou. Kdybych měl přítelkyni, nevypadalo by to divně. Věčně otrávená Leah není zrovna ideální volba, takže zbývají kluci. Ale nerad bych, aby se některý otiskl do Izzie, nebo nedejbože do upírky. No, to první by nebyla až taková katastrofa.
Seth, rozhodl jsem se. Zeptám se Setha, jestli půjde se mnou. Rovnou jsem za ním zašel. Seděl venku s matkou a s mým tátou.
"Byl jsi venku dlouho, na to, žes teprve včera vstal," poznamenal táta a snažil se skrývat starostlivý tón. Ale v očích ho neschoval.
Bojí se o mě. Ještě pořád. I když už jsem v pořádku, má strach, že o mě přijde, zůstal by sám… Já mám smečku, ale on má jen mě…
"Cítím se dobře, tati," ujistil jsem ho. "A byl jsem jen u Sama."
"Říkal nám o svý sestře," vysvětlil Seth. "A neteři."
"Říkal mi to," povzdechl si táta a podíval se na mě. "Volal, než jsem odešel. Je to zvláštní, že se ti o Izzie zdálo zrovna dneska."
"Tak tobě se o ní zdálo?" ozval se Seth překvapeně. "Hádám, že to Sam neví, co?"
"Není to tak důležitý," pokrčil jsem rameny a snažil se potlačit pocit přistižení. Jako by to bylo něco, co se nemělo stát… Copak můžu za to, co se mi zdá?
"A co se ti…" snažil se ze mě malý vlkodlak vytáhnout podrobnosti.
"Pozděj," utnul jsem to hned, "teď se chci na něco zeptat. Tati," otočil jsem se k němu, "ty se mnou asi…"
"Nepůjdu, to jsi uhodl," kývl hlavou. "Dobře víš, proč, Jacobe."
"Jo," vzdychl jsem a hned řekl: "Tati, kdy proto nebyl důvod, nešel bych taky. Tahle část mýho života skončila, ale tohle je práce. Nejdu se bavit."
"Můžu vědět, o čem je řeč?" zajímalo Sue. "Nebo se nemám ptát?"
"Mluvíme o Bellině svatbě," vysvětlil jsem. Když se na čele Sethovy mámy objevila nesouhlasná vráska, došlo mi, že Bellino rozhodnutí a jeho následky zvedly mandle víc lidem.
Sue se nedivím, přitom, jaký má vztah k Charliemu. Ani bych se nedivil, kdyby časem skončili spolu… Každej má právo se znova zamilovat.
"Chceš říct, že tam půjdeš?" zeptala se mě. Nevědět, co si o tom myslí, nepoznal bych, jak Sue skrývá mezi řádky té otázky pochyby a nesouhlas.
"Musím," pokrčil jsem rameny. "Jen táta a já jsme pozvaný, bylo by divný, kdyby se tam objevili jiný vlci. Sam chce pohlídat Izzie," dodal jsem, když nechápavě svraštila obočí.
"Ahá," udělala Sue, ale bylo mi jasné, že se jí neulevilo. "Takže jdeš pohlídat Samovu neteř. A to tam chceš jít sám?"
"Asi řeknu klukům," řekl jsem nejistě. "Třeba Jared, nebo Quil… U těch se nemusím bát, že by se otiskli do nějaký upírky."
"Oba sloužej," oznámil mi Seth. "V den svatby maj službu a přitom, kolik tu bude pijavic, jim Sam nedovolí se ulejt. Já bych s tebou šel."
Pousmál jsem se, ale bylo mi jasné, že když to rovnou přijmu, naštvu Sue.
"Nenápadnější by bylo, kdybys přišel s děvčetem," mínila.
"Žádnou vhodnou neznám," namítl jsem. "Leah by stejně nešla," dodal jsem, když se Sue nadechla k námitce. Asi to uznala, protože chvilku mlčela.
"Rachel nechci tahat mezi pijavice," uvažoval jsem dál. "Teď, když je těhotná. Belliny kamarádky tam budou tak jako tak a já budu stejně dávat pozor, aby se tam něco nestalo. S cizíma holkama, který by mě nenechaly se soustředit, by to byl problém. Lepší, když půjde vlk."
"Jo, máš pravdu," zvažovala to Sue. "Jestli chceš s sebou Setha, tak na něj prosím tě, dohlídni, jo?" požádala mě nakonec.
"Dobře," kývl jsem překvapeně. "Děkuju." Nepočítal jsem s tím, že ho pustí.
"Tak jo," začal se radovat Seth. "Já tě vyzvednu, až bude čas, jen mi dej vědět, v kolik mám vyrazit. Kdy ta paráda začne?"
"Nevím, ještě jsem neviděl pozvánku," poznamenal jsem a po očku koukal na tátu.
"14. srpna, obřad začíná v jedenáct," odpověděl neochotně. Pořád nesouhlasil, to je mi jasné.

"Prosím tě, ne, že se otiskneš do pijavice," požádal mě, když jsme konečně dorazili domů.
"V tom případě řekni smečce, aby mě zakousli. Pijavice nesnáším," řekl jsem vážně.
"Tuhle bys miloval," namítl táta.
"Stejně by to nešlo. Ani by mi nemohla dát děti… Já nechci strávit zbytek života se studeným upírem, tati," přesvědčoval jsem ho. "Myslím to vážně, takhle nechci žít. Chci normální lidskou holku, kterou budu moct ochraňovat, se kterou budeme mít kopu dětí… Nechci litovat, že jsem zahodil život kvůli chodící mrtvole."
"To jsem rád," poprvé za večer se táta usmál. "Těším se na ni už teď. Chci, abys byl šťastný, synku."
"Já vím, tati," kývl jsem a pak už jsme dojeli domů v tichu, každý ponořený do svých myšlenek.
Po večeři mi táta ještě dal pozvánku a šel spát.
Já jsem oproti tomu uvažoval, jestli mám Belle zavolat hned, nebo až ráno.
Pak jsem se rozhodl udělat to hned. Ať to mám z krku. Koukl jsem na hodiny, sice už je tma, ale pozdě není. Spát ještě nebude. Myšlenku, že Edward s ní stejně tráví noci, jsem radši nechal na pokoji. Ta představa mi dělala husí kůži. I když už jsem nežárlil.
Ne, teď cítím jiné věci. Soucit, lítost, jako když někdo, koho jste vzdáleně znali, umře. Tohle všechno cítíte, když přestanete milovat. Zajímavý.
Vytočil jsem číslo Swanových a čekal. Dlouho. Už jsem chtěl zavěsit, když se Bella ohlásila.
"Ahoj, Bells," vymáčkl jsem ze sebe.
<< >>
 

Prolog

8. března 2017 v 11:12 | SORA 77 |  To nejlepší v mém životě
Prolog
(Jacob)
Bylo sice dost pozdě, ale stejně jsem neodolal a běžel jako vlk nočním lesem za ní.
Za mou Bellou.
Ano, tušení, že tam bude ta její pijavice, mě nezklamalo, ale já byl ochotný jim to rande aspoň otrávit. Už jsem se chtěl ozvat, když jsem zaslechl něco, co mi rozechvělo srdce.
Řekla totiž moje jméno, což by nedělala, kdyby ji Cullen nějak 'zaměstnával.' Jen při té představě jsem se oklepal hnusem. Copak Belle s ním není zima?
Našpicoval jsem uši a poslouchal. Chtěl jsem vědět, co o mě říká.
Ale co se dozvím, by mě nikdy nenapadlo.

'Takhle je rozlišuju, víš ? Protože jsou vlastně dva. Můj starý Jacob a ten druhý. Vlkodlak Jacob.'
Zkoprněl jsem. Co to říkala? Ten druhý? Ona mě rozděluje?
'Takže bys s ním stejně být nemohla,' slyšel jsem Cullenovu spokojenou poznámku. 'Když ho musíš takhle rozdělovat.'
'Jo,' vzdychla Bella a mě se to slovo zarylo do srdce. A s každým dalším slovem vnikalo hloub a hloub… a nechávalo po sobě velkou krvavou ránu.
'Nemůžu ignorovat, že nenávidí to, co já miluju. Tahle vlčí nenávist k vašemu druhu, jeho vlčí podstata, to stojí mezi náma. Nemusíš se bát, Edwarde, nepřijdeš o mě. Vím, k čemu jsem se rozhodla a vím proč. Šťastná budu jen s tebou, s nikým jiným.'
'Vím, že o tebe nepřijdu,' ozval se Edward, trochu překvapeně. 'Jen jsem netušil, jak se na to díváš. Vážně jsem myslel, že o tom uvažuješ jako o opravdové šanci.'
'Ze začátku ano,' odpověděla, ale hned dodala: 'Ale když jsem si představila, jaká by byla realita… Jake je vlkodlak. A není do mě otisknutý. S obyčejným, lidským Jacobem, bych mohla být šťastná, kdybych neměla tebe. Ale s vlkem ne. Já odmítám žít s věčnou hrozbou Otisku nad hlavou. Co by se mnou potom bylo, kdyby se otiskl ? A s dětma, pokud by jsme je měli ? Neexistovali bysme pro něj. Život s ním by byl život ve strachu a toho já už mám dost.'
Sklopil jsem hlavu a potlačoval bolestné zavytí. Jen jsem se zachvěl, když se moje srdce pod touhle ranou zlomilo vedví. Nutil jsem se mlčet, teď nechci, aby zjistila, že tu jsem… Mohl jsem jen doufat, že Cullen o mě neřekne ani slovo, že jí nepoví, že všechno slyším… Nepochyboval jsem, že on o mě ví.
Cítil jsem, jak hořké zklamání zaplavuje mé nitro a zbavuje mě té palčivé, nesnesitelné lásky, která nemohla dojít naplnění. Nikdy, protože ona mě nebrala vážně. Myslel jsem, že mě má aspoň ráda, takového jaký jsem, ale ona milovala toho Jacoba, kterým už nejsem… a nikdy nebudu. Protože jsem vlk. Jsem, co jsem.
'Jak mi to může mít za zlý, vždyť za to nemůžu!' křičel jsem v duchu. 'To, čím jsem, přece není moje vina!'
'Ale ani život se mnou nebude snadný,' odpovídal jí Cullen na ten výlev. 'Chystáš se do světa, který je stejně nemilosrdný, jako ten jeho. I když bez Otisku.'
'Já vím. Ale nebojím se. Budu přece s tebou. Jen bych si přála, aby se s tím Jake smířil. Proč to pořád nechce vzdát. Bylo by to o tolik snažší, kdyby to nekomplikoval.'
Najednou se ve mně vzedmul vztek. Čím víc mi krvácelo srdce, tím větší hněv mě spaloval. Mít po ruce nějakou pijavici, už by bylo po ní.
'Já to komplikuju!' zuřil jsem v duchu. 'JÁ to komplikuju! A kdo s tím začal? To tys mě nenechala jít, tys mi dávala naději, abys nás mohla mít oba! Nedošlo ti, že to nejde!'
Bolest, která mi projela hrudí, mě konečně přiměla k odchodu. Zvedl jsem se a odcházel od domu mé první lásky, poprvé bez ohlédnutí.
Zastavil jsem se až na hranici. Motala se mi hlava, bolest v mých prsou ani nepolevila, ani se nezvětšila, prostě tam byla… Tušil jsem, že Bella musela cítit něco podobného, když ji Cullen před rokem opustil, protože jsem se cítil právě tak, jak ona tehdy vypadala. Nejspíš právě tohle, vzpomínka na její bolest, mi pomohla pochopit a především odpustit. Tolik síly a citu k ní jsem v sobě ještě našel. Ale nic víc. Teď už ne. Moje zlomené srdce sotva dokázalo udržet naživu mě. Nemělo sílu, bít ještě pro někoho jiného. Překročil jsem hranici a vzápětí se zlomil bolestí. Mysl mi zahalila temnota a dál už jsem o sobě nevěděl.

(Sam)
Slyšel jsem to. Všechno.
Jacob si nejspíš neuvědomoval, že jsou naše mysli spojené a část smečky tím pádem všechno slyší. Ty krutý slova jeho zbožňovaný Belly. Netušil jsem, jak vážný jsou jeho city k ní. Strašně to s ním zamávalo a to ani nebyl otisknutý.
Nejdřív jsem myslel, že se proměníme, aby měl soukromí, ale ten příliv bolesti mě zarazil. Jake na volání neodpovídal, z jeho strany bylo ticho… Rozhodl jsem se rychle.
Zamířil jsem k hranici, tam odkud jsem slyšel Jakeovy poslední myšlenky a nařídil smečce, aby ho hledali. Hranice je bohužel dost velký kus.
Za chvíli nás zavolal Paul, Jakeův skorošvagr. Našel ho, v bezvědomí a v lidské podobě. Naštěstí nás bylo dost, abychom ho dostali domů.

Billy ještě nespal a strašně se vyděsil. Vůbec netušil, že je Jake pryč, myslel, že spí.
Hned popadl sluchátko, aby zavolal doktora Cullena, ale ještě se zeptal, co se stalo. Já poslal kluky ven a tiše mu to vysvětlil. Přestal vytáčet číslo a praštil se sluchátkem.
"Zatracený pijavice!" vybuchl vytočeně. "Zatracená Bella!"
"Rozčilování nepomůže, Billy," mínil jsem. "Je to paličák, má svou hlavu. Nějak to skončit muselo. Jake je silnej, zvládne to. Dobrý na tom je, že teď už nebude míchat svý osobní pocity do věcí smečky, my budeme moct udělat, co je třeba. Ale bude lepší, když už mu Bella nepřijde na oči. Navíc, nevíme, jak by ji přijal… Ublížila mu, mohl by se naštvat."
"Už ji k němu nepustím," rozhodl se Billy. "Stejně se mi nelíbilo, jak mu ty její návštěvy dávají naději. Ona ten řez nechce udělat, tak ho uděláme my. Takže je lepší, že se to stalo takhle. Už se trápil dost. Měl by zase začít žít, všechno ve svým životě teď podřizoval jí."
"Promiňte, že se do toho pletu," ozval se za mnou Paulův hlas. Billy a já jsme se ohlédli.
"Totiž, něco mě napadlo…" vysvětlil nejistě.
"A co?" zajímal se Billy.
"No, Bella sem pořád chodí, ne? Občas, kouknout se na Jakea, jak mu je."
"No a?" nechápal jsem.
"Co kdyby se jí kromě těch návštěv zakázal i přístup do rezervace? Chce bejt Cullenová, žít jako oni, tak ať si zvyká na jejich pravidla. Jakeovi to spíš prospěje, když nebude hrozit její nečekaná návštěva. Jakmile se mu odstřihne ze života, rychlejc se vzpamatuje."
"Dobrej nápad," schválil jsem to. "Billy, zákaz návštěv nechám na vás a my ohlídáme, aby se nedostala přes hranici. A kdyby nám přece jen nějak proklouzla, holt ji k němu nesmíte pustit."
"Jo," kývl Billy a jak jsem viděl, už v duchu zvažoval způsob, jak to vysvětlit Jacobovi.
"Tak my jdem," rozloučil jsem se. O toho paličáka bylo postaráno, jak jsem si všiml, Billy ještě zavolal Sue Clearwaterovou.
S klidnějším srdcem jsem se vrátil na hlídku, zakázal klukům, aby to vynesli mimo smečku. Jake se bude cítit dostatečně špatně, až zjistí, co všechno vědí.

Až ráno, když jsem se vracel domů, jsem uvažoval o tom, co se to vlastně stalo. Úvahu nad tím, jak by s Jakem zamával zlomený Otisk a následnou děsivou představu toho, že by to čekalo mě, vystřídal obdiv k mému vlčímu bratrovi.
Jakkoli doufám, že se z toho vzpamatuje a následky budou minimální, už v noci, než se složil, mi připadalo, že to vzal celkem dobře. Ulevilo se mu, když ho najednou přestala sžírat láska k Belle, uvědomil si, že to bylo bláznovství… Nikdo nemůže za to, když se zamiluje a já se Jakeovi nedivím, že se nechtěl vzdát, je to bojovník. Není nic špatného na tom, bojovat o lásku své vyvolené. Přesto se v něm ozvala hrdost, když si uvědomil, že si s ním ta holka jen hrála. Láska zmizela, zlomené srdce zůstalo, ale… I přes tu bolest, jakou mu způsobila, v sobě dokázal najít zbytek lásky a byl schopen jí odpustit.
'Dokázal bych to já?' ptal jsem se sám sebe. A nedokázal jsem si na to odpovědět.

O týden později
(Izzie)
Něco mi zatřáslo ramenem, drsný mužský hlas mi jemně sdělil: "Izz, připoutej se, přistáváme. Už budem doma, tam si odpočineš."
Táta.
Rozespale jsem si protřela oči a rychle se připoutala. Táta se na mě ještě ustaraně podíval… Pořád si o mě dělá starosti, od chvíle, co mluvil s mým doktorem.
Pochybuju, že čekal, že mámina smrt na mě nezanechá následky, ale doktor Graves ho asi vyděsil. Nejspíš pomyšlení, že to já jsem mámu našla, ho teď nutí, být ještě pečlivější a ohleduplnější. Vím, že to myslí dobře, ale až příliš mě kontroluje, dohlíží, abych se najedla, protože mu doktor prozradil, že mám od té doby s jídlem problém…
Bojí se o mě. I to chápu.
Konečně přistáváme. Už mám zase sto chutí si lehnout a spát. Hodně teď spím. Jsem pořád unavená.

Cesta mi nepřipadá dlouhá, znova jsem v autě usnula… Táta zastavuje před hezkým, bíle omítnutým domem. Pamatuju si ho, ale když jsem tu byla naposled, připadal mi mnohem větší… Když člověk vyroste, všechno mu připadá jiný. Mimoděk mě napadlo, jestli se změnil i strejda Sam. Naposled jsem ho viděla před pěti lety, když přijel na moje narozeniny do Kanady. Tehdy jsem nosila copy a rovnátka. Dnes už mě asi nepozná, vyrostla jsem.
Popadla jsem svou příruční tašku, kufry vzal táta a vešli jsme domů. Bella už spala, uvědomila jsem si, že je hodně pozdě. Naše letadlo přistálo kolem půlnoci. Pak cesta ze Seattlu sem, do Forks, no, když jsem se koukla na hodiny, byly skoro tři.
Taťka mi ukázal pokoj, který pro mě s Bellou připravili a po nejisté otázce, jestli nechci něco k jídlu, mě nechal o samotě. Ale mělo mě napadnout, že si nedá pokoj. Za chvilku mi přinesl aspoň sendvič, jablko a čaj.
Překvapilo mě, že jsem do sebe ještě nasoukala ten sendvič. Opravdu nemívám hlad, ale možná je to tím letem… Pak jsem se šla umýt, převlékla se a lehla si. Usnula jsem strašně rychle.

Probudila jsem se hodně brzy, zmatená, rozrušená… Ale ne proto, že bych nepoznávala pokoj, bylo to tím snem. Zase se mi něco zdálo. Přišlo mi to skoro zvláštní.
Protože ten týden, od máminy smrti (vážně je to teprve týden?), jsem sny neměla. Žádné. Ani noční můry, kterých se tak bál můj doktor, vlastně i já… Prostě nic.
Až teď. Až tady.
Navíc mi připadal podivný.
V tom snu jsem si hrála na pláži, ale nebylo to v Kanadě a mě bylo asi tak pět, možná šest let.
Táta a máma seděli kousek ode mě, s nějakým indiánem a sledovali, jak si hraju s pískem, který mi nosil snědý tmavovlasý chlapec, přibližně v mém věku. Možná jsem se pokoušela postavit hrad, nevím, ale stejně se mi to nedařilo, stavbička se pomalu hroutila.
Ten chlapec se mi začal smát, já se naštvala a hodila po něm písek. Okamžitě se chechtat přestal a začal mě honit. Nedala jsem se a kličkovala po celé pláži, jen aby mě nechytil. A nechytil. Dospělí se smáli.
Najednou se ten sen změnil.
Stála jsem na pláži, sama a klepala se zimou. Stmívalo se, foukal vítr a já měla strach. Něco špatného, zlého bylo všude kolem. Neviděla jsem co, jen jsem cítila, že je něco špatně…
Vzápětí se přede mnou objevila postava. Nevím, jestli muž nebo žena, byl to rychlý stín, blížící se ke mně a to zlé šlo z něj. Byla mi zima. Došlo mi, kdo, nebo spíš, co je… Pak jsem zahlédla za tím nebezpečným stínem velké zvíře. Vypadal jako pes, nebo vlk, jenže strašně obrovský… Ale z něj jsem neměla strach, při pohledu na to ohromné zvíře mi bylo teplo a bezpečně.
Zvíře vyrazilo ke mně a studený stín zmizel.
Na to jsem se probudila.
'Co to, sakra, bylo?' pomyslela jsem si zmateně. Smysl mi unikal, zase jsem usínala… Za chvilku už jsem o sobě nevěděla. Probudila jsem se až ráno.
U snídaně mi taťka řekl: "Izz, co ty na to… Zítra bych tě mohl odvézt k Samovi. Představí ti Emily, tvou budoucí tetu. Chtějí, abys přijela na oběd. Bella bude zase u Cullenů, plánovat svatbu… Přijdeš na jiné myšlenky."
"Jo," kývla jsem a snažila se předstírat, že mám radost. Nejraděj bych si zalezla do postele a prospala zbytek života, abych zapomněla… možná by se mi zase zdálo něco hezkého… 'Odkdy jsou obří vlci hezký sen, proboha?' pozastavila jsem se nad svým přáním.

Tátovi můj jednoslabičný souhlas asi stačil, možná velkou a jásavou reakci ani neočekával. Ale v hloubi srdce mě těšilo, že se o mě tak stará.
>>

První povídka!

8. března 2017 v 11:10 | SORA 77 |  Novinky
Vítejte čtenáři, na novém blogu, věnovaném povídkám, jak originálním, tak z oboru fan fiction. Vkládám první povídku, která sice byla rozepsaná na mých dřívějších blozích, ale nedopsána. Je z fandomu Twilight, který jsem svého času velmi milovala. Myslím, že je načase, abych se o nápady, které mě při sledování Ságy napadly, podělila. Hezky se bavte!
 


To nejlepší v mém životě - úvod

8. března 2017 v 11:06 | SORA 77 |  To nejlepší v mém životě
Úvod k povídce
Do Forks po smrti matky přijíždí Bellina nevlastní sestra Izzie. Bella sama se zatím chystá ke svatbě s milovaným Edwardem.
Jacob má zlomené srdce a uvažuje o odchodu z domova. Už je mu jedno, co bude s dívkou, která ho tak zranila. Ale cítí se osamělý a touží po změně, má pocit, že jeho život postrádá smysl.

Změna nastane, když se setká s Izzie. Otiskne se, ale netuší, že kdesi zatím kuje pikle nepřítel, který je chce rozdělit…

Kam dál